RECENZE

Jiří Janda: Setkání s Rodolfem pro mne bylo obohacující
Rodolfo cestoval po vlastech českých i moravských, a plnil sály všude kam přišel. Jeho „Indiánská knížka“ se prodala do posledního výtisku a zhruba měsíc od jejího vydání již opustil brány tiskárny i dotisk! A to prosím v době, kdy prý je tištěným knihám pomalu odzvoněno! Rodolfa zajímalo úplně všechno, protože takřka vše, s čím se u nás setkal, bylo pro něj svým způsobem nové! 

Více o podzimní výstavě sukulentů v jihlavském muzeu zde

----------------------


Barbora Půtová: AUTENTICKÉ, PRAVÉ A NESMYŠLENÉ 
Culturologia: The Journal of Culture
(Vydává Česká kulturologická společnost ve spolupráci s Katedrou teorie kultury FF UK)

Je k neuvěření, že v době „pomalého zániku knihy“ je tato publikace, takřka měsíc po vydání, již v dotisku. V Indiánské knížce se navzdory realitě historického času prostřednictvím literárních textů setkávají A. V. Frič a Rodolfo. Redaktorka této knihy, Yvonna Fričová, totiž dokázala kompaktně prezentovat jejich reflexe světa, biografické vzpomínky i indiánské mytologické příběhy. Rodolfovy texty vznikaly sedm let. Píše totiž bez jediného škrtu, nad svými příběhy dlouho přemýšlí a pečlivě rozvažuje. Výsledkem je unikátní text, jehož ukázky v průběhu setkání Rodolfo četl ve svém mateřském jazyce išir (čamakokština). Rodolfo neotřelým způsobem zpracoval odkaz orální kultury a tradic, které se po konverzi indiánů Čamakoko ke křesťanství a vlivem západní kultury vytrácí a rozpadají. Jejich původní mýty jsou totiž v současnosti nahrazeny vysíláním brazilské televize nebo popovými hity z radia. Čamakokové se zkrátka chtějí podobat bílým lidem a stát se civilizovanými.

Nelze vyloučit, že Rodolfova návštěva Evropy, zejména však Prahy, může mít vliv na jeho další osud. Setkává se zde totiž s dosud neznámými zvyky, poznává nové vzorce chování a v neposlední řadě artefakty moderní civilizace. Jeho údiv a současně obavy tak vzbuzuje pouhá pračka, myčka, uhelné doly nebo zoologická zahrada. Je tato sociální zkušenost dobrá nebo špatná? Jaké bude mít následky v jeho dalším životě? Podobnou návštěvu již dříve uskutečnil jiný čamakokský indián, Čerwuiš, jehož si do Prahy přivezl A. V. Frič ze své třetí cesty v Jižní Americe, kterou uskutečnil v roce 1908. Čerwuiš byl po svém návratu do Gran Chaca vyhnán z kmene, neboť byl považován za mluvku a lháře. Snad moderní technologie, fotografie, video, skype i Indiánská knížka, jíž si Rodolfo domů přiveze, budou pro příslušníky jeho kmene dostatečnými důkazy pobytu v tolik odlišném světě bílého muže. Důkazy toho, že to, co zažil, bylo autentické, pravé a nesmyšlené.

----------------------

Anna Tkáčová: NADĚJI VZBUZUJE NADĚJE
Literární noviny 2012/ 39 (str. 19–20)


/.../ Komu se dostala do rukou Indiánská knížka, která nedávno vyšla v nakladatelství Titanic, bezděky si musí položit otázku: Je skutečně realita, která předčí jakoukoli imaginaci, vlastní jen Latinské Americe? Vždyť příběh, jenž je obsahem Indiánské knížky, má kořeny v samém srdci na první pohled tak fádního kontinentu, jakým je Evropa, a jen málokterý spisovatel by si jej dokázal vymyslet. Jeho protagonisty byli a jsou skuteční lidé, přinesl jej život a koncentruje v sobe tragédii, ale i optimismus, které psaly dějiny. Dějiny tzv. bílého civilizovaného člověka, které ovlivnily životy milionů lidí na západní polokouli a z kořenů vyvrátily jejich vlastní historický vývoj. Zda ve smyslu pozitivním, negativním nebo obojím, je věcí úhlu pohledu. O možnostech různých úhlů pohledu na jednu historickou skutečnost spočívající ve střetu dvou odlišných myšlenkových světů Indiánská knížka, mimo jiné, je /.../
-----------------------

Richard Cortés: PRAVDA, VÍRA, NADĚJE A LÁSKA MEZI INDIÁNY
text zde
-----------------------

Zdenko Pavelka, ČRO Vltava 22. 9.: ROZTODIVNÉ ČTENÍ

Začátkem září přijel do České republiky drobný, osmahlý muž. Jmenuje se Rodolfo Ferreira Frič. Po matce je indián z kmene Čamakoko v Paraguayi, a jistě už čekáte na potvrzení tušeného. Ano, je to vnuk českého cestovatele, etnografa, botanika a spisovatele Alberta Vojtěcha Friče. A přijel při příležitosti vydání Indiánské knížky, v níž se jako autor setkává se svým dědečkem.
Než Indiánská knížka vyšla, odehrál se dlouhý příběh. V roce 1999 natáčeli v Jižní Americe Alice Růžičková a Martin Čihák záběry pro nakonec nerealizovaný film o A. V. Fričovi. V paraguayské vesnici Puerta Esperanza objevili tehdy již téměř stoletou Fričovu dceru a celou rozvětvenou rodinu Fričových potomků. Jak českým Fričům, tak jejich jihoamerickým příbuzným se otevřely dveře do jiného světa a zájem o příbuzné od té doby do značné míry změnil jejich životy. V roce 2002 se do Paraguaye vydali čeští Fričovi, Albertův vnuk Pavel a jeho žena Yvonna. Rodolfo Ferreira Frič začal kromě dopisů do Čech psát svůj vlastní životopis a Fričovi v Praze založili občanské sdružení Checomacoco, jehož prostřednictvím paraguayské indiány podporují.
Indiánská knížka je jedním z nejroztodivnějších čtení, jaké se v české literatuře kdy objevilo. Yvonna Fričová totiž přeložila Rodolfovy texty a uspořádala Indiánskou knížku jako koláž z textů Rodolfa Ferreiry a jeho dědečka Alberta. Opatřila ji ale také důkladnými poznámkami, takže se v tom jihoamerickém světě neztratíte.
Vedle svého životopisu sepsal Rodolfo postupně čamakokské mýty, které se v knize střídají s příběhy, jak je zachytil Alberto. V  poslední části píše Rodolfo krátce o čamakokské současnosti a stejně jako v úvodu je sem vloženo několik Rodolfových dopisů.
Rodolfo Ferreira Frič je člověk přelomu v životě indiánů, nejen svým původem. Vyrostl ještě ve zbytcích původních životních zvyklostí, ale dožil se proměny, kterou dokáže výstižně popsat. Naučil se jako jeden z prvních Čamakoků španělsky nejen mluvit, ale i číst a psát. Přijal za svou křesťanskou víru, ale vnímáním času a prostoru, způsobem uvažování patří nepochybně do své kulturní tradice. Když tedy Indiánskou knížku otevřete, vstupujete do jiného světa, skoro jako do pohádky, jenže v téhle se místo vodníků a čertů setkáváte s jaguáry a lidožravci, a přeju vám, abyste se nechali okouzlit magií Rodolfova jedinečného vyprávění, jako se to stalo mně.
Indiánskou knížku Rodolfa Ferreiry Friče a Alberta Vojtěch Friče vydalo Nakladatelství Titanic, jejím zakoupením přispějete na projekty, které podporují čamakokské indiány.

-----------------------

Jiří Leschtina: VNUK INDIÁN ZE ZELENÉHO PEKLA
Hospodářské noviny 18. 9. 2012

text zde

-----------------------


Martin Rychlík: ČESKÝ INDIÁN S PŘÍJMENÍM FRIČ PUTUJE DO PRAHY
text zde
-----------------------


Prof. PhDr. Josef Opatrný, CSc. 
(vedoucí Střediska ibero-amerických studií Filozofické fakulty Univerzity Karlovy):

IMPRESIVNÍ SVĚDECTVÍ

Text „Indiánská knížka“ dvojice autorů a jedné editorky a překladatelky je obtížně pojmenovatelným, přitom však mimořádným dílem a edičním počinem. Autory jsou Rodolfo Ferreira Frič a jeho dědeček Alberto Vojtěch Frič, editorkou, překladatelkou a komentátorkou pak Yvonna Fričová, manželka českého vnuka Alberta Vojtěcha Friče a dnes patrně nejinformovanější znalkyně života a díla českého cestovatelem, kaktusáře a sběratele předmětů hmotné a duchovní kultury kmenů Gran Chaka a Mato Grossa, zejména Čamakoko a Kaďuveo z doby, kdy v jejich regionu mizel tradiční způsob života a kultura, vystavené tlaku způsobu života a kultury bílých kolonistů. Alberto Vojtěch Frič  tak na počátku dvacátého století zapisoval mýty a vyprávění příslušníků kmenů, jejichž myšlení a život proměnil v následujících desetiletích radikálně kontakt s bílou civilizací. Řada jeho textů zůstala ovšem v rukopise v cestovatelově pozůstalosti a české laické ani odborné veřejnosti se nikdy nedostala ro rukou, resp. zapadla v novinových a časopiseckých vydáních začátku dvacátého století. Sto let potom, co Alberto Vojtěch Frič naslouchal vyprávění svých informantů, začal psát své texty, v některých případech poetické memoáry, jindy pak moderní reflexe starých mýtů Rodolfo Ferreira Frič, nejstarší syn Hermíny Ferreira Frič, dcery českého cestovatele a mladé příslušnice kmene Čamakoko. Editorka kombinuje tuto moderní verzi starých mýtů poznamenaných evangelizací jejich tlumočníka s rodinnou korespondencí prozrazující živý zájem pisatele o podobu života vzdálených příbuzných, vzdálených ovšem spíš geografickou distancí než názory na důležité otázky lidské existence. Vzniká tak impresivní svědectví propojenosti moderního světa s jeho kořeny na straně jedné a osobních, v tomto případě rodinných, kontaktů příslušníků různých kultur na straně druhé. Text není v žádném případě jen  důležitým pramenem pro zkoumání antropologů, ocení ho možná ještě více čtenář zajímající se o tvorbu autorů, kteří se snaží osobitým způsobem reflektovat komplikovanou skutečnost dnešní společnosti.

-------------------------

23. 8. LITERÁRNÍ NOVINY


Pozoruhodný ediční počin provází také na první pohled exkluzivní grafická úprava a výrazné technické řešení trochu na „prvorepublikový způsob“, kdy se dbalo na výběr krásných materiálů a skvělého písma, jakož o perfektní polygrafické zpracování. Navazuje tak na původní „fričovská“ vydání vyhledávaná sběrateli. Grafik a typografický osvětář Martin Pecina zvolil ušlechtilou celoplátěnou vazbu s ražbou ze zlaté fólie a sítotiskovým potiskem. Dialog dvou vypravěčů textu, prostoupený komentáři editorky, výborně zpřehledňuje původní české písmo typografa Tomáše Brousila (vydané v roce 2010). Nejstaršího A. V. Friče charakterizuje bezpatkové, mírně starosvětsky působící písmo, Rodolfo dostal písmo serifové, skvěle čitelné, Yvonna Fričová má vyhrazený veškerý červený text. Sjednocujícím motivem jsou minimalistické ilustrace přímo inspirované původními čamakokskými kresbami a rytinami, posbíranými z historických materiálů i od jejich současných nativních tvůrců. Vše v přírodních materiálech a odstínech (plátno a odlehčený krémový papír, černá barva popela z indiánského ohniště a červená barva neglazované keramiky).
celý text zde
-------------------------

Bienvé Valdecadena:
IF HISTORY NOT ONLY RESIDES IN THE PAST BUT IS WITHIN US

http://bienvefilms.com/